Parádní výlety najdete i v metropoli, říká autor Knihy o Praze
Deset let, stovky rozhovorů a tisíce hodin v terénu. Co byl prvotní impuls, který tě přiměl napsat Knihu o Praze?
Kdysi dávno se mi dostala do rukou kniha příběhů ze současného Londýna. Bylo to parádní, jako bych sám chodil kolem Temže a bavil se s místními. Po přečtení jsem si řekl, že něco podobného chci číst o Praze – městě, ve kterém jsem strávil polovinu svého života. Nic takového ale nebylo k mání, proto jsem se rozhodl udělat pár rozhovorů a zjistit, jestli bych to zvládl taky. Trvalo to mnohem déle, než jsem předpokládal, ale teď už vím, že to jde.
Kniha s pomocí příběhů představuje různé pohledy na hlavní město. Jak moc je to „tvoje Praha“, jak moc jsou to „Prahy tvých respondentů“?
Do finálního výběru se vešlo 112 respondentů. Jako autor jsem lidi aktivně oslovoval, některé spontánně v zajímavých situacích na ulici, jiné cíleně kvůli tématu. Moje Praha je to tedy výběrem lidí, témat a příběhů. Při samotných rozhovorech jsem už ale sám sebe potlačoval a nechával prostor respondentům.
Máš v knize třeba kartářku, strojvedoucího, pornoherečku, hrobníka nebo kontrabasistu České filharmonie. Proč ses rozhodl dát hlas právě těmto lidem?
Soustředil jsem se na to, abych mluvil s lidmi z různých sociálních bublin, a preferoval respondenty, kterých není plný veřejný prostor. Bylo mi jasné, že jedině tak se o Praze dozvím něco nového, netradičního. Místo neprůstřelné metodologie je ale za výběrem spíš zápal pro věc. Začal jsem tématy, která mě osobně zajímala. A postupně je doplňoval tak, aby byla mozaika pestrá a nestvořil jsem tradiční chvalozpěv bílého stárnoucího heterosexuálního muže s diplomem z univerzity, co rukama maká jen o víkendu na chalupě. Proto jsou v knize perspektivy lidí bohatých i chudých, různého politického přesvědčení, genderu, vzdělání, věku nebo způsobu trávení volného času. Není to odborná studie, není to bedekr nebo coffee table book. Vnímám Knihu o Praze jako čtivý portrét velkoměsta vyprávěný jeho obyvateli.
Přestože kniha není průvodce po výletech, kam bys nás jako znalec Prahy pozval na výlet?
Krásná je nenáročná trasa kolem Dívčích hradů a Prokopského údolí. Jsou tam výhledy na město, architektura, natrháte si švestky, prohlédnete koně Převalského a nebývá tam narváno. Praha mi přijde jako kabinet kontrastů, je krásná i škaredá, bohatá i zbídačená, uspěchaná i poklidná. Projděte se třeba od Magistrály přes Riegrovy sady, Krkonošskou ulicí a na Floru. Dejte si kafe. Všímejte si secesních fasád, zábradlí a všudypřítomného pajasanu žláznatého. Procházku zakončete na Olšanech. Ocitnete se na největším hřbitově v republice, ze tří stran ho obklopují silnice parametrů dálničního přivaděče, ze čtvrté strany stojí obchoďák. Přesto je tam úžasné ticho a do dvou minut si všimnete veverky. Za parádními výlety se nemusí nutně utíkat kamsi do divočiny.
Projděte si trasu, kterou Ondřej pro rooute připravil
Prozatím všude uvádíš, že se publikace jmenuje Kniha o Praze. Opravdu to jméno bude na obálce?
Ne, ale je to srozumitelná zkratka. Na sociálních sítích i na internetu se to dá snadno dohledat a opravdu to kniha o Praze je. Nicméně jméno bude jiné, delší. Pohrávám si v něm se symboly, které podle mého dobře ilustrují přístup Pražanů k městu. Metropole má totiž skvělý základ, ale strašně na to hřešíme a nepečujeme o ni. Ačkoli je Praha skvělé místo k životu, potenciál je nevyužitý. Bohužel.
Napsal jsi knihu, která není ódou na Prahu, proč?
Óda to je, ale kritická. Mám Prahu nesmírně rád, proto si k ní troufnu být kritický. Proto se v příbězích vydávám i za hranice centra, proto dávám prostor lidem, kteří město nesnáší, proto upozorňuju na to, že se nedokážeme dohodnout nad celkovým směřováním města a radši krvácíme v tupých kulturních válkách. Přijde mi důležité, abychom si dokázali naslouchat, ačkoli spolu nesouhlasíme. I proto je kniha založená na rozhovorech, mnohdy s lidmi, kteří mají jiné názory než já a na trdelník bych je nepozval.
Do přípravy knihy jsi zapojil grafika, který už navrhl několik krásných a oceňovaných knih, ilustrace připravila držitelka ceny Fotografka roku Czech Grand Design. Proč jsi prostě rukopis neposlal do nakladatelství, ať ho vydají?
Obsah je podle mého důležitější než forma. Ale i ta je podstatná. Kniha o Praze je moje prvotina, v branži jsem no-name autor, proto bych měl u klasického nakladatele na výslednou podobou knihy jen minimální vliv. Jasně, nerozumím všemu, ale když něco dělám deset let, rád bych dílo dotáhl k dokonalosti. Nechci mít z knihy paperback s Karlovým mostem na obálce. Kýče je kolem nás dost. Proto jsem si řekl, že si to zkusím vydat sám, a když už, tak přizvu lidi, co dělají krásné věci. Pěkně řemeslně, bez AI zkratek, kterých je všude plno a bolí z nich oči a píchá u srdce.
Kolik kniha bude stát a jak celý projekt financuješ?
Až na podzim kniha vyjde, bude na ní cenovka 890 korun. Je to dost, abych pokryl honoráře týmu a měl malé kapesné jako kdysi od rodičů. Náklad bude maximálně 1500 kusů, nechci masovku, rád bych vytvořil objekt, který majitel nedá z ruky a časem jeho hodnota poroste. Zatím to celé financuju sám. Před pár týdny jsem ale spustil předprodej na Donio a vybírám peníze na tisk, abych snížil tlak na cashflow. Chci to mít na kvalitním papíře, v kvalitní vazbě, aby kniha vydržela dlouhé roky. Tento typ knížek se nedělá s vidinou výdělku. Je to spíš kombinace idealismu a posedlosti.
Komu udělá Kniha o Praze radost?
Věřím, že všem, kterým metropole není lhostejná. Zvídaví lidé se dozví spoustu nového, čtenáři, co mají rádi krásné knihy, si taky přijdou na své. Možná jsem naivní, ale přijde mi důležité, aby člověk znal své okolí. Když se zajímá o věci v bezprostřední blízkosti, nejsou řešení tak komplexní a abstraktní třeba jako ve velké politice nebo u globálních problémů. Dá se vyrazit na místo, přesvědčit se, zlepšit to. Někdy i pěknou guerillou. Udělá mi radost, když kniha prohloubí čtenářův zájem o město.