Reportáž: po stopách holocaustu (včetně toho filmového) na Brněnsku
Schindlerův seznam neboli seznam záchrany pro víc než tisíc životů
Velkofilm, který před více než dvaceti lety natočil Steven Spielberg. Film, kvůli kterému řada fanoušků míří do Krakova. Jenže jejich cesta by měla vést do Brněnce – malé obce asi 55 kilometrů od Brna a necelých 20 od Svitav. Dnes poklidné místo u řeky Svitavy, dříve součást Sudet, což sehrálo zásadní roli v osudu 1200 Židů, kteří zde dostali šanci přežít válku.
Ale od začátku: za celým příběhem stojí Oskar Schindler – rodák ze Svitav s nezkrotnou povahou. Byl agentem německé špionážní služby, kterého v roce 1938 zatknuli za protistátní činnost, člen NSDAP a zároveň schopný německý podnikatel. Bohatý. Jinak bychom o něm možná nikdy neslyšeli.
Schindler vlastnil továrnu na smaltované nádobí v Krakově, kde zaměstnával stovky Židů. Postupně si uvědomil, že jejich práce pro něj neznamená jen levnou pracovní sílu, ale i možnost ochránit je před deportací do vyhlazovacích táborů.
Když se v roce 1944 fronta blížila a Krakov byl v ohrožení, rozhodl se přesunout výrobu do Brněnce (německy Brünnlitz). Převzal chátrající textilní továrnu, kterou před válkou vlastnila rodina Löw-Beerových, a přeměnil ji na zbrojovku. Oficiálně zde jeho dělníci vyráběli munici, ve skutečnosti ale Schindler výrobu sabotoval – vyráběl zmetky, jen aby nemusel dělníky propustit a ohrozit jejich životy.
Továrna byla fakticky vedena jako pobočný koncentrační tábor Gross-Rosenu – nepracovali zde tedy dělníci, ale vězni. Při jejich záchraně pomáhala Schindlrovy i jeho manželka Emilie. Té se dokonce podařilo zachránit transportní vlak, který místo do Brněnce omylem zamířil do Osvětimi. Traduje se, že na noc vždy alespoň jeden z manželů zůstával v táboře – kvůli německým hlídkám, které byly součástí areálu.
Příběh záchrany je samozřejmě složitější – plný podplácení a pomoci dalších Židů, kteří falšovali listiny a pomáhali továrnu udržet v provozu navzdory německé kontrole.
Vše končí v roce 1945. Schindler tehdy oznámil vězňům, že jsou svobodní a mohou se vydat hledat své blízké. Zatímco ve filmu se scéna odehrává přímo v továrně, podle svědectví k tomu došlo spíše na kovových schodech kancelářské budovy. Na památku mu vězni vyrobili prsten ze zubního zlata, na kterém byl nápis z Talmudu:
Kdo zachrání jeden život, zachrání celý svět.
Továrna v průběhu staletí
Jak to s továrnou bylo ještě před válkou a jak je to nyní? Textilní továrnu v Brněnci založila rodina Löw-Beerových v polovině 19. století. Už tehdy zde fungoval raný sociální systém – zdravotní péče, důchody, bydlení i stravování pro zdejší zaměstnance. Po okupaci Československa byla továrna arizována a přešla pod německou správu. Díky tomu ji mohl převzít právě Oskar Schindler.
Po válce připadla továrna státu a pokračovala v textilní výrobě – pod názvy jako Vitka, Vlněna a další. V roce 2011 podnik zkrachoval a areál zůstal opuštěný. Kvůli ekologické zátěži hrozilo znečištění okolí, část areálu byla zbourána a teprve v roce 2016 byl zbytek prohlášen kulturní památkou.
Zhruba před pěti lety továrnu odkoupil Daniel Löw-Beer, vnuk posledního židovského ředitele, který uprchl před nacisty. Areál spravuje Nadační fond Archa, který zde chce vybudovat důstojnou připomínku historie – nejen muzeum, ale i prostor pro vzdělávání dětí i dospělých.
Navštivte nově otevřené Muzeum přeživších
V Brněnci dnes najdete tři hlavní budovy. První sloužila jako kancelář a zázemí rodiny Schindlerových, druhá je s ní propojena tzv. Schindlerovými vraty. Přestože šlo o koncentrační pracovní tábor, vedla tudy cesta nejen dovnitř, ale i ven – paradoxně i do budovy, kde přebývali němečtí dozorci.
Nejpoutavější je ale třetí objekt – samotná továrna. V přízemí zde v nepřetržitém provozu pracovaly stovky Židů, v horních patrech spali. Budovy nesou stopy času, které se snaží zvrátit Nadační fond Archa – hledá dárce i fondy na opravy.
Už nyní ale funguje Muzeum přeživších v jedné z donedávna využívaných budov. Nabízí konferenční sál s 25minutovým dokumentem, výstavu židovských umělkyň, expozici příběhů zachránců i kavárnu. To vše v dechberoucím prostředí staré tovární architektury.
Muzeum přeživších zatím funguje v omezeném zkušebním režimu – otevřeno je od středy do soboty od 11 hodin. Vstupné stojí 250 Kč a zahrnuje i komentovanou prohlídku areálu.
Když po cestě vyhládne
Okolí je připravené i na gastro zastávku. Doporučujeme oblíbený motorest EB Diners u Krhova, kde se přenesete do časů Pomády. Červená kožená křesla, stylová hudba a na menu burgery, steaky z lokálních chovů, milkshaky i pravé americké limonády. Pokud jedete ve větší skupině, doporučujeme rezervaci; ve dvou máte šanci posedět na baru.
Na výběrovou kávu vyrazte do čtyři kilometry vzdálených Lysic – přímo na zámeckém nádvoří najdete kavárnu Nové café Dubsky s interiéry od designéra Martina Hrdiny.
Podívejte se na celou trasu včetně podrobné mapy
Pokračujte za dalším kusem pohnuté historie
Z Lysic je to už jen kousek do Hodonína u Kunštátu – místa, kde se během druhé světové války psaly další temné dějiny. Od roku 2017 zde stojí Památník Romů a Sintů, který spolu s tím v Letech spravuje Muzeum romské kultury.
V letech 1940 až 1942 fungoval hodonínský tábor jako kárný pracovní, postupně se však proměnil ve sběrný. Kvůli tzv. výnosu o potírání „cikánského zlořádu“ zde byly internovány romské a sintské rodiny – včetně malých dětí. Táborem prošlo přes 1300 osob, více než 300 jich zde zemřelo. Jsou pohřbeni na pietním místě Žalov, zhruba 200 metrů od areálu.
Internovaní žili v bídných podmínkách – bez pitné vody a kanalizace, tísnili se v malých prostorech a trpěli tyfem. Děti nad 10 let pracovaly, matky ty mladší mohly mít u sebe jen krátce. Během dvou let se zde narodilo 35 dětí – přežily pouze dvě. V roce 1943 byly desítky osob deportovány do Osvětimi. Z původních 6500 Romů žijících na území dnešní ČR přežilo válku jen asi 700.
Po válce sloužil areál různým účelům – pro výcvik vojáků, internaci Němců neschopných odsunu i jako rekreační zařízení podniků. Kvůli špatnému technickému stavu byly původní budovy zbourány. Zachoval se pouze dům dozorců.
Ten navštivte spolu s ubikacemi vězňů a moderním návštěvnickým centrem s propracovanou expozicí – o historii Romů, svědectvích pamětníků i životě v táboře. Prohlídka je bezplatná, za výklad zaplatíte 80 Kč.